V poválečném období již třikrát proběhl cyklus
stěhování nádraží, který spočíval v prvotním nadšení, pak velkém
projektování a nakonec v útlumu, který byl zdůvodněn nedostatkem peněz.
První cyklus - léta padesátá až šedesátá skončil přestěhováním
autobusového nádraží bez jakéhokoliv připojení na MHD a železnici.
Teprve po 40. letch, v roce 2018, se začíná s přeložkou tramvajové trati
k tomuto autobusovému nádraží.
Druhý cyklus - léta sedmdesátá až osmdesátá skončil rozestavěnou
železniční poliklinikou uprostřed býlí a pampelišek. Hotová poliklinika
nebyla ani zkolaudována, načež si ji železničáři rozebrali na vybavení
svých domácností.
V roce 2018 se zahájil již čtvrtý cyklus, o kterém nikdo neví jak dopadne. Brněnští stavitelé se znovu rozhodli pokračovat se stěhováním nádražím. Chtějí jen stavět. Cokoliv, ale stavět. O cestující se nikdo nezajímá. Asi budeme mít další torza v kopřivách u řeky, kilometr od města.
Protože dle sdělení KAM (Kanceláře Architekta Města) z roku 2023, se má začít stavět v roce 2035, tak až v tomto roce se bude znovu opakovat, že nejsou peníze a začne znova diskuze.
Příběh stěhování nádraží a shrnutí
Studoval jsem nejprve stavby zdravotnické a studium jsem uzavřel stavbami občanskými. Mým největším zájmem však byl urbanismus, kterému jsem se pak věnoval dál soukromým studiem i při své práci. Samozřejmě mě nejvíce zajímal územní rozvoj našeho města.
V osmdesátých letech se v brněnském večerníku objevil článek o projektu "Rychlé tramvaje" . Začal jsem se zajímat o všechny podrobnosti a zjistil jsem, že v tom projektu není vše v pořádku. Jeho první etapa měla být financována jako protiatomový kryt v oblouku pod parkem na Kolišti. Protože jsem v projektu nacházel stále více chyb, začal jsem o tom psát články a obrátil jsem se i přímo na projektanta Metroprojekt Praha. Brzy se ke mně připojili i mnozí brněnští dopravní odborníci, vedení Dopravního Podniku Města Brna i katedra železničních staveb na stavební fakultě VUT Brno. Postupně jsme řešili možnosti nejen rychlé tramvaje, ale celého systému MHD. Všichni jsme se bez rozdílu shodli na tom, že největší chybou tohoto projektu je vazba na "odsunuté hlavní nádraží". K tomu se nedá nikdy vyřešit uspokojivé napojení na městskou hromadnou dopravu.
S Ing. Zdeňkem Masaříkem jsme byli zapojeni do tehdejšího Brněnského fóra, kde jsme přednesli i možnosti jiného řešení. Jenže pak vypukla Velká Sametová Revoluce jsem sám veřejně vystoupil s tím, že největší chybou celého dopravního řešení města je stěhování nádraží. A tím to začalo. Již ve vedení štábu fóra mi bylo zakázáno se ke stěhování nádraží jakkoliv vyjadřovat a následně mi bylo navrženo vyloučení ze Svazu Českoslovemnských Stavebních Inženýrů, které jsem poté musel před komisí obhajovat.
V Obci architektů došlo k podobné situaci, kde Hlavní architekt Jaroslav Jozífek veřejně prohlásil, že za oponenturu stěhování nádraží nesmím nikdy nic pro Brno dělat.
Vše dopadlo tak, že jsem po Velké Sametové Revoluci byl půl roku bez zaměstnání a byl jsem přihlášen na Úřadu práce. Vyřešil jsem to tak, že jsem toho půl roku věnoval své chalupě pod Kralickým Sněžníkem.
Náhoda mi pak pomohla. Moravostav potřeboval stavbyvedoucího na stavbu Technoplyn Brno Komárov, který ovládá technickou němčinu. Nejen, že jsem dostavěl Technoplyn, ale stavěl jsem také apartmánhausy v Tyrolech v Kirchdorfu. A užil jsem si tak nejen pěkných chvil s dobrou partou, ale nabyl jsem i mnoho nových poznatků.
Další náhoda mi pak pomohla k tomu, že jsem se pak vrátil k projektování. V Kovoprojektě potřebovali také německy mluvícího projektanta pro projekt automobilky v Mladé Boleslavi. K té automobilce jsem pak přišel až později, kdy jsem tam uvedl do provozu vodní hospodářství, přes konstruktérské začátky jsem ale přešel na projekty inženýrských staveb a vedl jsem projekty vysokotlakých a středotlakých plynovodů přes celé Brno a pak projekt 110kV kabelu z teplárny Červený mlýn do rozvodny v Medlánkách. Na těch projektech jsem si ověřil, že člověk se musí naplno učit celý život a že každá změna přináší samé radosti a zážitky. Všechny ty projekty se v pohodě realizovaly. Nejzajímavějším projektem v Kovoprojektě pak byl první supermarket v Brně, kterým byl Globus.
Kovoprojekta pak i zastřešila naši partu "Brněnské Kolegium Nezávislých Řešitelů", která pomocí diplomích studentských prací na VUT Brno připravila základní podklady pro Integrovaný Dopravní Systém a obeznámila brněnské dopraváky s mnoha novými možnostmi řešení MHD.
Bohužel Kovoprojektu pak koupil nový majitel, se kterým jsem si již nerozumněl a se kterým jsem se pak nedobrovolně rozešel. Jen tak jsem napsal pohádku o normě ISO 9001 a kolega na mém počítači klepl na "odeslat všem". Za necelou hodinku za mnou přišli moji šéfové a sdělili mi: "Doufáme, že je Ti jasné, že musíš do hodinky opustit tento dům". Tak jsem si sbalil fidlátka a odešel jsem dělat investorskou práci do BS Investu a podařilo se mi dostavět a uvést do provozu dostavbu dětské nemocnice v Brně. Pak jsem odešel do důchodu. Další práci jsem pak již nenašel a od té doby jsem se věnoval převážně chalupě a nyní již jen zahradě. Samozřejmě, že jsem ale pracovat nepřestal. Podařilo se ve spolupráci s Dětmi Země založit Koalici pro Nádraží v Centru a společně zpracovat projekt Nádraží Pod Petrovem. Bohužel proti síle brněnské mafie jsme se neprosadili. Škoda. Mohli jsme mít perefektní nádraží v centru města. Takto bude kauza stěhování nádraží pokračovat po další desetiletí, nebo staletí?
Tento příběh je nuto dovysvětlit tím, jak se stěhování nádraží prosazuje. Se spolupracovníkem z Kolegia Nezávislých Řešitelů doc.Ing. Pavel Zvěřinou jsme měli přednášku na Univerzitě Třetího Věku, kde jsme potvrzovali, že hlavní nádraží musí zůstat v centru města. Druhý den po této přednášce zavolal tehdejší primátor Pavlovi Zvěřinovi následující vzkaz: "Jestli se ještě jednou zmíníte kdekoliv, že nádraží může zůstat v centru, tak zítra již nechoďte do práce". Jeho jméno mohu zveřejnit, protože Pavel je již dávno na pravdě Boží. Další jména zveřejnit nemohu, protože se jedná o lidi, kteří ještě žijí. Jeden z primátorů se mi přiznal, že mu dali nůž pod krk a musel den ze dne tvrdit, že se nádraží musí stěhovat. O dalším primátorovi, který změnil svůj názor den ze dne, jsem se přímo od zástupce donátorů dozvěděl, že za prosazování stěhování nádraží byl moc dobře zaplacen. Jeden z dalších spolupracovníků, který dosáhl nejvyššího postavení ve státní firmě mi také sdělil, že poté, co se na nějakém zasedání zmínil, že by nádraží mohlo zůstat v centru, tak druhý den za ním přišli dva z největších brněnských nejvlivnějších, poklepali mu na záda a řekli: "Jestli se ještě někdy někde zmíníš o tom, že nádraží může zůstat v centru, tak zítra již nechoď do práce". Jeden z primátorů změnil svůj názor také den ze dne, kdy v jeho kampani vyšlo video financované těmi nejvlivnějšími brněnskými donátory.
Nejzajímavější na tomto příběhu je to, že ve studii proveditelnosti modernizace nádraží se téměř ve všech aspektech podařilo prokázat, že je Nádraží Pod Petrovem je lepší, než přestěhované Nádraží U Řeky. Jediným výhodným aspektem pro Nádraží U Řeky bylo, že je projekt zpracován dle územního plánu a může se začít stavět již v roce 2020. Proto bylo v roce 2018 znovu rozhodnuto, že se bude stvět Nádraží U Řeky. Rok 2020 uplynul v tichosti jako voda a v roce 2021 probíhá znovu soutěž na Nové přestěhované nádraží a vše probíhá znovu tak jak je popsáno na výše uvedených odkazech.
Jeden ze zástupců donátorů mi již dávno prozradil, že jde o hru. Opravdu jde o hru. Donátoři politiků si tak ověřují loyálnost politiků, které financují. Politici pak rozhodují tak, jak si donátoři přejí. Hra zajímavá, ale drahá.V celé této hře jde především o to, aby určitá skupina architektů, urbanistů a dopravních projektantů měla stálé dobré zaměstnání bez jakéhokoliv rizika souvisejího s reaalizací. Určitá skupina dopravních projektantů má ty výkresy již vyryty v rýsovacích prknech, dnes v paměti počítačů a jen se mění za velké peníze razítka u těchto výkresů, někdy samozřejmě s drobnými změnami.
Územní plán se znovu zpracovává tak, že dnešního nádraží je zamalováno zelenou barvou jako by tam vůbec nebylo. A ono tam bude dalších 100 let a územní plán o něm nebude vůbec vědět. Je to tak správně?
Tento příběh není vymyšlen. Brno je malé město, téměř vesnice, kde se všichni dozví všechno. Mám to ověřeno přímými rozhovory s lidmi, kteří jsou do hry zapojeni. I s primátory a s lidmi, kteří si potřebovali udržet kariéru.
V jedné užší internetové diskuzi jsem zveřejnil jména donátorů zastupitelů a politiků a hned následovala hrozba podání žaloby. Musel jsem slíbit, že ta jména nebudu již nikdy zveřejňovat a ten nejvyšší mi pak vzkázal, že má natolik silné sociální cítění, že mne žalovat nebude.
Z odborné sféry architektonické, urbanistické i dopravní tak zůstávám v dnešní době (rok 2021) posledním oponentem, protože to ostatní již vzdali. Skutečně bude muset proběhnout celý proces ve spirále tak, jak proběhly předešlé cykly. Nyní jsme ve stavu architektonických a urbanistických soutěží, které skončí tak jako předešlé v jakémsi vzduchoprázdnu. A pak zase budou studie proveditelnosti atd. atd. atd. Vše zase skončí nějakým tim torzem u řeky, které pak zakryje plevel a kopřivy.
Obdobně také probíhají přípravy na výstavbu vysokorychlostních tratí. V našem projektu Nádraží Pod Petrovem jsme ji nechali probíhat centrem města, tak jak se sluší a patří. Dnešní studie ji nechají obíhat kolem města, což vysoce snižuje její výhody pro město.
Protože nemoci na mne již silně doléhají, tak se konce této etapy již nedožiji. Se svou drahou chotí jsme již vstoupili do závěrečné fáze životního cyklu a nezbývá nám, než se již jen starat o své bolístky.
Připojuji poznámku: Když dřívější hlavní architekt Jaroslav Jozífek končil svoji funkci tak jen tak poznamenal - "Měli jste tehdy víc křičet"