WebZdarma.cz

 


Úvodem


V roce 1963 jsem byl pověřen úkolem připravit investičně výstavbu fakultní nemocnice Brno Bohunice. Jednalo se o komplexní přípravu, začínající zpracováním stavebního programu, zajištěním  schvalovacího procesu a územního řízení a následně řízením projektových prací, investiční přípravou celého území a jeho infrastruktury, výběrem stavebních dodavatelů a všeho, co s tím souvisí. Úkol to byl náramně složitý, náročný, ale tím zajímavější. Svým rozsahem to byla ve své době jedna z nejvýznamnějších brněnských staveb. Podílel jsem se tím i na přípravě území pro dnešní univerzitní kampus. Svůj úkol jsem tehdy úspěšně dokončil v roce 1969 zahájením výstavby.

Poté jsem 10 let v Potravinoprojektu vedl projekty výstavby pivovarů a sladoven. V roce  1980 jsem se znovu vrátil ke stavbě bohunické nemocnice, kde jsem uvedl do provozu celou novou hospodářskou část a gynekologickou kliniku. Zahájil jsem též výstavbu lůžkového traktu. V roce 1983 jsem se pak znovu vrátil k projektování, nejprve zdravotnické a pak průmyslové výstavby.

Přestože jsem většinu své profesní kariéry řešil zdravotnickou a průmyslovou výstavbu, vždy bylo mým zájmem to nejlepší urbanistické zapojení do struktury příslušného města. Urbanismus byl mým základním profesním zaměřením a celý život jsem se mu věnoval zejména studiem literatury.

Při projednávání výstavby bohunické nemocnice jsem přišel do styku nejen se všemi brněnskými a krajskými úřady, ale i s většinou ministerských úřadů. Nebyl to jen styk, ale někde i dlouholetá další spolupráce. Při projednávání městských vazeb a sounáležitostí jsem nahlédl i do komplexního dopravního řešení města. Byl jsem posléze zván na všechna důležitá jednání, týkající se rozvoje dopravní struktury.  Na některých dopravních řešeních jsem měl významný podíl.

Při projednávání dopravních řešení města jsem se rovněž podrobně seznámil i s projektem odsunování nádraží a nejen pracovně jsem se seznámil s hlavními tvůrci dopravní infrastruktury, kteří mě pak spíše při společenských setkání přivedli na myšlenku, že s tím odsunováním nádraží není vše v pořádku. Tak jsem se tou otázkou zcela soukromě začal zabývat intenzivně a přišel na to, že se jedná o zcela neuskutečnitelný projekt.


Příběh stěhování nádraží v Brně


Ve dvacátých letech minulého století se stalo město Brno hlavním městem Země Moravskoslezské. Městští i zemští radové si tehdy usmysleli, že přestěhují hlavní nádraží mezi mrkvičky a kedlubničky do Neumětel (na hranice Brna a Komárova. Tehdy k tomu měli jakýsi důvod. Lokomotivy strašně čmoudily a vlaky nesmírně rachotily. Pozvali si k tomu architekty a ti vymysleli, že k tomu postaví nové moderní a vzdušné centrum jaké hlavní město Moravy bude reprezentovat.

Na stěhování nádraží byly vypsány i vyhodnoceny soutěže, v těch však nemohly být uděleny první ceny. Všichni věděli, že něco s tím stěhováním není v pořádku. Než se však mohlo něco rozhodovat přišla okupace a stěhovací nálady zcela pominuly. Naopak za okupace byl dokonce vymyšlen i návrh jak dnešní nádraží rozšířit a rekonstruovat.

Po válce byla ustavena Kancelář pro železniční uzel Brno, jejímž vedoucím za železnici byl ustanoven Ing. Dr. Rudolf Nedvěd a za město prof. arch. Bohuslav Fuchs. Po mnoha studijních řešeních a návrzích a zejména po návštěvě Švýcarska v roce 1947 profesor Fuchs rozhodl, že není možno dále trápit Brňany a že nádraží musí zůstat tam kde je.

Bohužel pak přišel "Vítězný únor" a na vše co kdy bylo vymyšleno bylo zapomenuto a po čase byli nejlepší profesoři z Fakulty architektury a pozemního stavitelství vyhnáni. Když si přišli pak pro profesora Fuchse do atelieru, nesměl se ani vrátit pro rádiovku, kterou tam zapomněl. Ing.Dr. Nedvěd sice směl dále pracovat, ale bylo mu přísně zakázáno dělat cokoliv pro Brno.

A přišly stavby socialismu. V šedesátých letech se začaly projektovat největší stavby socialismu pro Brno. Do těchto projektů se nadšeně vrhly stovky projektantů a na projekty se tehdy vyplýtvaly tuny papíru. Největším projektem bylo obrovské nádraží přestěhované na hranice Brna a Komárova, Tehdejší projekt byl řešen velkoryse i s usměrněným severním zaústěním železničních tratí do nádraží, z čehož vyplynul třípatrový železniční most nad Olomouckou třídou. Na tento projekt navazoval projekt metra, projekt přestěhovaného autobusového nádraží a projekt obrovského nového centra města, řešeného tehdy podle vzoru la Défense ve dvou úrovních. Horní pro pěší a spodní pro motorová vozidla. Nejvelkolepější částí tohoto projektu byla exklusivní stanice metra, umístěná v trojúhelníku nového nádraží a nového autobusového nádraží.

I pro socialismus se ukázaly tyto stavby za neuskutečnitelné a zůstala z toho jen trapná torza. Nejsmutnějším torzem zůstalo nové autobusové nádraží, přesunuté téměř o 3/4 kilometru bez jakéhokoliv spojení s centrem města. Doposud se nepodařilo k němu přivést ani tramvaj. Obchodní dům Tesco, který měl být začátkem nového centra dlouho trčel osamoceně v opuštěném prostoru. Poslední vypětí staveb socialismu pak úplně skončilo opuštěným torzem obundantní železniční polikliniky, ze kterého si pak postupně odnesli všichni všechno, co k něčemu bylo.

Bohužel se stalo to, co se asi státi mělo. Po Velké sametové revoluci městští i krajští radové i radní tu dřívější socialistickou euforii proměnili v euforii tržně kapitalistickou a znovu rozjeli obrovské projekty stěhování nádraží, tentokrát již šetřílsko kapitalistické. Trošku menší nádraží s přístřešky, severní vjezdy pouze úrovňové, výhybkami prospojkované, takže tudy projede jen polovina vlaků. Navrhují sice obrovské nové centrum, ale již jednoúrovňové, již ne metro, ale jakýsi diametřík, který bude spojovat obě nádraží. Navrhli i jednu linku tramvaje, která se k novému nádraží všelijak složitě zamotává.  Aby se v těch projektech nikdo nevyznal, tak to nejprve nazvali ŽUB (Železniční uzel Brno) a pak aby nikdo nevěděl o co jde tak tomu dali úplně nový název Europoint.

A znovu se již další dvacetiletí projektuje a projektuje a vyhazují se znovu tuny pomalovaného a popsaného papíru a nikde to nemá konce. Zaměstná to stovky projektantů, developerů (dříve investorsko-inženýrských pracovníků), úředníků a kdoví koho všeho. Takže to vlastně také plní jakýsi účel. Je to snadné a dlouhodobé východisko z nezaměstnanosti.
A vznikají další torza nesmyslnými úspornými opatřeními na tak obrovské investici jakou je Europoint. Již navěky budeme projíždět do Heršpic nebezpečně zakroucenou Sokolovou ulicí před podjezdem pod železniční trati. Rovněž navěky budeme projíždět jednokolejnou spojkou do Jihlavy. Výpočtově jednokolejka vyhověla, ale zcela se zapomnělo na lidského činitele. Ten tady zůstává i při nejvyšší a nejdokonalejší zabezpečovací technice.
Možná, že z toho budou i další torza. Třeba obrovská mostní konstrukce na hranicích Brna a Komárova, trčící odnikud nikam. Nebo se nové přestěhované nádraží dokonce postaví a pak to bude nejdražší a největší výlukové nádraží na světě pro rekonstrukci stávajícího nádraží ve městě. Kdoví a kdo nám to poví?

Třeba však přijde jednou čas, kdy městští i krajští radové a radní začnou dokonce i selsky přemýšlet a prostě a jednoduše nechají staré nádraží zrekonstruovat a pospravovat a bude všechno tak jak to má být. Také se může najít i politik, kterému to ještě myslí, a může zastavení tohoto blbnutí navrhnout jako mnohamiliardovou úsporu do státního rozpočtu. Takový politik by se pak možná i stal slavným. Kdo ví a kdo nám to poví?     


Autorem těchto stránek je Ing.arch. Josef Myslivec člen pracovního týmu Občanské koalice Nádraží v centru.

Případné připomínky a vzkazy prosím vložte do Návštěvní knihy


počítadlo.abz.cz